Svatá Lucie je jednou z mála opravdu historicky doložených žen, které zemřely pro svou víru mučednickou smrtí.

Luciina existence je historicky doložena přinejmenším od té doby, co se opět našla Luciina katakomba a hrob v Syrakusách. Životopis je však zcela překryt četnými legendami, které snad obsahují pravdivé jádro. Lucie přišla na svět kolem roku 286 v Syrakusách (Siracusa). Už jako dítě složila slib věčné čistoty, avšak nikomu o tomto rozhodnutí nevyprávěla. Když vyrostla v mladou dívku, chtěla ji její matka Eutychie vdát za váženého pohanského mladíka. Lucii se podařilo zásnuby oddálit a neustále prosila Boha, aby ji zachránil od manželství. Mezitím její matka těžce onemocněla. Lucie ji přemluvila, aby se vydala ke hrobu Agáty v Catanii. Matka tam skutečně nabyla ztraceného zdraví. Byla tak šťastna, že slíbila Lucii splnit jakékoli její přání. Ta měla jenom jedno, aby nadále směla vést zdrženlivý a panenský život. S tím ovšem nechtěl souhlasit její ženich. Hluboce uražen a zraněn ve své pýše okamžitě mladou křesťanku udal u místodržícího císaře Diokletiana. Dívka byla zatčena a krutě mučena. Když zůstala i potom neoblomná, vymyslel si místodržící zvláště záludný trest: nařídil zavřít dívku do nevěstince a nechal ji tam k větší potupě odvézt vozem taženým volským potahem. Avšak tu se stal zázrak. Nikdo, voli ani jim pomáhající vojáci, s vozem nehnul. Rozzuřený místodržící již nevěděl, co dělat, a tak nechal polévat dívku vařícím olejem. Avšak Lucie opět zůstala nezraněna. Až pak přišel kat, který již nezaváhal a vrazil Lucii dýku do hrdla. Stalo se tak 13. prosince roku 304.

Podle jiné verze měla být Lucie za císaře Diokleciána kvůli svému křesťanskému vyznání upálena, ale plameny se jí vyhnuly, protože jí nechtěly ublížit. Aby kat mohl vykonat rozsudek, musel použít meč. Proto bývá její postava oblečena v bílých šatech přepásaných červeným pásem symbolizujícím krev.

Všichni známe pořekadlo „Lucie, noci upije a dne nepřidá.“, ale tím to v našich zeměpisných šířkách končí. Jinak je tomu na severu, ve Skandinávii. Konkrétně ve Švédsku všichni Lucii slaví s náležitou pompou jako nositelku světla uprostřed zimy. Svátek připadá na 13. prosince, noc Lucie byla dle juliánského kalendáře nejdelší nocí v roce.

Lucii představuje dívka nebo žena s korunou vytvořenou ze svící. Luciina družina oblečená v bílých sukních (včetně chlapců) nese hvězdy na hůlkách nebo lucerny. Tradice velí, že Lucie nosí „světlo ve svých vlasech“. Kdysi to znamenalo nosit korunu z pravých svíček, doba naštěstí pokročila, pach opálených vlasů zmizel a dnes jsou všechny svíce na baterie. Dle tradice je Lucie dívka s blond vlasy, ale její moderní verze povoluje velkou svobodu, Lucií se už několikrát stala dívka s tmavou barvou pleti.

Moderní tradice průvodu Lucie se datuje od roku 1927, kdy jedny noviny ve Stockholmu vyhlásily volbu Lucie pro tento rok. Tradice se pak šířila do regionálních novin po celém Švédsku. Volba Lucie je velmi významná a podobá se volbě miss, tedy nejkrásnější dívky. Lucie z jednotlivých vesniček a měst postupují do celostátního kola, kde je vyhlášena nejkrásnější z nich, která 13. prosince slavnostně objede město na voze taženém koňmi, aby roznesla světlo do obchodů s jídlem, továren, hospiců a nemocnic.

Lucie je mystickou postavou nositelky světla, při jejím pochodu zní písně, které znají všichni Švédové zpaměti, zpívající o vše obklopující tmě a o té, která přijde a přinese rozsvícenou svíci, o sv. Lucii. Písně o Lucii zní od samého rána z rádií a linou se ze škol.

Svátek je velmi populární i mezi studenty, protože mají důvod, proč uspořádat party noc před 13. prosincem. Vedle svátku rovnodennosti (Midsummer), je oslava sv. Lucie ve Švédsku nejvýznamnější svátek, a to pro své jasné poselství života pro dřívejší obyvatele venkova: světlo přinášející do tmy, teplo do zimy. Na stole nesmí v tuto dobu chybět zázvorový likér a sladké šafránové uzly, kterých se tento den sní desítky. Bohatě se zapíjejí gloeggem (vínem svařeným s několika druhy koření, jako je hřebíček, kardamom a skořice.).

Zdroj: http://vanocni.tradice.sblog.cz